Boarderline - trek přes Rychlebky a Králický Sněžník - part II

 výhled na Rychlebské hory od Stříbrnického sedla

  Navážu tam,kde jsem přestal minule.Došel jsem až na Smrk,dolů k potoku pro vodu a pak se přesunul spát o kousek výš pod vrcholem Brousku 1115 m.n.m.Celou noc propršelo,ale i když stan je jednoplášťový bez podlážky,tak jsem byl v suchu až na těch pár kapek kondenzace,které mi shodil vítr na spacák a věci.

                

nocleh pod Brouskem

  Ráno byla mlha,ale celkem teplo a bezvětří,sbalil jsem si věci,nechal je u cesty a doplnil ještě vodu v potoce.Pak jsem to vzal zkratkou přímo na vrchol Brousku,kde jsem strávil asi půl hodiny hledáním mikro keše bez gps,protože mi kvůli mlze nechtěl naskočit signál,nakonec se to podařilo a já se mohl přesunout na další vrchol náhorního plata - Travnou horu 1120 m.n.m.,kde měla být další keš od stejného autora,ale tu už jsem nenanšel(pozn. doma po zalogování se mi ozval autor že byl na kontrole a schránka byla spadlá díky větru na zemi,takže si můžu zapsat nález).

výhled z Brousku k Travné hoře

   Z Travné jsem klesal do sedla nad chatou Paprsek,odkud cesta pokračovala po hranici hnusnou buldozerem projetou,rozbahněnou cestou(asi kvůli běžkařům) až pod Polskou horu 1105 m.n.m. ,kde konečně skončila a pokračovala dál zase jako pěšina v borůvčí.Tam jsem narazil na moc příjemnou dámu kolem padesátky,vypadala na 30 let,která šla sama v opačném směru,dobře jsme si popovídali a ona mi doporučila několik míst na spaní po cestě na Sněžník.Na Polské hoře jen rychlá přestávka na další keš a pak už jen nekonečné klesání do Kladského sedla 815 m.n.m.,které vůbec neubíhalo a kde je silnice a hraniční přechod do Polska.

Kladské sedlo

 Do sedla jsem dorazil nečo po 13h s jedenácti kilometry v nohách a sestup mě docela fyzicky i psychicky udolal,takže jsem přemýšlel co dál.Dobré náladě nepřidalo ani to,že hospoda v místě bývalé celnice byla zavřená.Přesunul jsem se do přístřešku s ohništěm na polské straně,po chvíli dorazil starší pár turistů z mého směru,vytáhli buřty,rozdělali ohěn a mě dělali chutě.Co mě překvapilo,že tady mají všichni obří batohy,potkal jsem jich dost,tihle třeba vytáhli plastový kufřík na nářadí a v něm buřty,jablka,pomeranče a další laskominy,holt labužníci,ale tahat bych to nechtěl.Za chvíli u celnice zastavují tři auta s pražskou SPZ,z nich vyskakují rodiny s dětmi a hrnou se k ohni,což je pro mě důvod rychle se sbalit a pokračovat.

z výstupu na Králický Sněžník

 Naštěstí se trhá oblaha,otepluje se a tak něco po 14h vyrážím dál.Teď už je to pořád do kopce až na Kr.Sněžník cca 800 metrů převýšení,ale dlouhá přestávka mi udělala dobře a tak nasazuju ostré tempo,s tím že když budu časově stíhat dojdu až na Sněžník,pokud ne zakempuju někde v lese kde ještě nebude sníh a bláto,že ho bude hodně jsem věděl od té dámy s batohem.Cesta se vine nejdřív mírně vzhůru po lesní cestě,od rozcestí se ale cesta mění v pěšinu vedoucí potokem z roztátého sněhu prudce do kopce a odtud do Stříbrnického sedla asi 1100 m.n.m.

 Mám menší náskok oproti času na rozcestníku a tak pokračuji dál,teď už to jde hůř,všude jsou zbytky závějí do kterých se člověk boří někdy až po kolena nebo obří louže a potoky,pokud to jde volím potoky,pohory drží vodu venku a není to tak náročné jako jít sněhem.Docházím k sošce Slůněte u bývalé Lichtensteinovy chaty,která byla stržena v sedmdesátých letech kvůli špatnému technickému stavu.Zachovalo se jen sklepení plné odpadků a suti,ale případná bouřka by se tu přečkat dala.

soška Slůněte u bývalé Lichtensteinovy chaty

  Zde sluníčko definitivně mizí v proudu mraků valících se přes vrchol Sněžníku,fučí a silně se ochlazuje,takže beru goráčovku a po chvíli jsem u pramene Moravy 1380 m.n.m.Odtud už je to jen co by kamenem dohodil na vrchol Králického Sněžníku 1424 m.n.m.Je 17h - stihnul jsem v limitu,nikdo tu není,poslední turisty jsem potkal někde u rozcestí na Francisku-chatu horské služby.Viditelnost je chvílemi jen 10-20m - škoda výhledy si užiju až někdy příště a tak se moc nezdržuji a mizím pryč.

pramen Moravy

 Cestou dolů se rozhoduji,že pokud nenajdu vhodné místo pro stan,přespím na Schronisku pod Snieznikem.Nakonec mi nic jiného nezbývá,v lese jsou hromady sněhu a silně podmáčená půda s potoky vody všude kolem,nechce se mi ztrácet cenné výškové metry a hledat místo nekde níž.Na chatě nikdo není,ptám se na ubytování,já neumím polsky,paní zase česky a tak volá údžbáře a s tím se rukama nohama domlouváme.Nejdřív mi nutí pokoj za 350kč,ten s díky odmítám a snažím se vysvětlit že mám vlastní spacák,mám totiž od dámy z Polské hory informaci,že tu přespala za 180kč,nakonec to pochopí a pošlou mě na "verandu",kde je turistické ubytování na vojenských palandách asi pro dvacet lidí.

 Nakonec platím jen 170kč,to jsou jediné drobné co mám,pak už jen dvoutisícovku,kterou mi nemají jak rozměnit.Blbé je ,že si nemůžu dát ani pivo,kafe nebo nějakou baštu,ale zachraňuje mě kuchyňka,kde si můžu uvařit vlastní jídlo,což je nakonec dobře,protože se mi odlehčí batoh.Spát jdu něco po osmé hodině a tak jsem už po páté ráno vzůru,vbudilo mě světlo a taky vedro k zalknutí,motám se jak po flámu.Rychle vařím snídani,s údžbářem který vstává taky brzy jsem domluvený že mi vrrátí doklady hned jak vstane a tak ve čtvrt na sedm již pochoduji směr Malý Sněžník 1337 m.n.m.

Schronisko na Sniezniku

 

 Je jasno,v noci mrzlo,všude je šedivák a tak když se opět objeví sníh jde se po něm pohodlně jako po chodníku.Na Malém Sněžníku jsem asi za hodinu a mě se otevírá výhled na zbytek cesty který mě čeká.Cesta se motá podél hranice až do sedla pod vrchem Klepáč,kde vidím stan.Je po osmé,jsem dvě hodiny na cestě a tak dávám svačinu,mezitím se ze stanu vysouká párek čechů,chvíli klábosíme a já pokračuji směrem na Klepáč 1143 m.n.m.

Na vrcholu je rozhledna,teď už opravená po loňské vychřici a jsou z ní báječné rozhledy na všechny strany.Klepáč neboli polsky Trójmorsky Wierch leží dle názvu na úbočí tří moří(,baltské,severní a černé)Díky této hydrografické raritě bývá nejen Trojmořský vrch – Klepý, ale celý Králický Sněžník nazýván „střecha Evropy“.Poblíž je v kamenném moři schovaná další GC,která mě dost potrápila a taky zdržela,takže po nalezení pokračuji dolů,cestou potkávám první turisty mířící do hor,ale jen k rozcestí Horní Morava,odtud jdu dál po hranici a cestou už nikoho nepotkám.

Klepáč/Trojmorski Wierch 

Pod Jelením vrchem vycházím z lesa na horské louky a mě se otevírá krásné panorama s výhledem na Suchý vrch a Bukovou horu.Přes louky dorážím na poslední kopec G.Opacz kde mě čeká nejpdrudší klesání za celý výlet,skoro nikdo tudy nechodí a tak tu nejsou ani stupy jen extra prudký hliněný svah,nahoru ani po dešti bych tudy nechtěl a netroufnul bych si ani na sjezdovém kole.Pod kopcem poblíž vesnice Heřmanice už mě čeká jen rovina,ale jsem teprve v půli cesty a ta se rapidně zhoršuje,protože vede podél hranice přes mokřady,lužní lesy a rozbahněná pole.

Hraniční patníky jsou sice vidět,ale ne vždy jde jít přímo a tak hledám kudy to jde lépe.Udělalo se vedro,tady v nížině ani nefouká,v mokřadech poletuje hmyz a tak z původní svižné chůze se stalo ploužení.V kapse mám vytisklé odjezdy vlaků z Lichkova a tak v poledne po zjištění že vlak jede za hodinu a mě zbývá osm kilometrů to definitivně vzdávám,rozvalím se v trávě a dám si oběd,dál už pokračuji vycházkovým tempem.

 Je vidět že tudy fakt nikdo nechodí,pěšina není místy vůbec vidět,háje jsou plné srnek které přede mnou prchají na poslední chvíli a člověk si připadá jak v zemi nikoho.Mám krásné výhledy na okolní hory a je vidět jak se mraky v kruhu shlukují přesně nad kopci.Přicházím do Mladkovského sedla,kde je hraniční přechod do Dolní Lipky,opravuje se tu silnice a ze stavu odpočívadla je vidět jaký je o tuto turistickou trasu zájem.

 Pak už jen krátký přesun po hranici k místu kudy vede z polska železnice,značka vede přes koleje,takže rychle přebíhám a o kousek dál v místě kde se spojuje s tratí z Králíků přecházím hranici a cca dva kilometry jdu po silnici do mého cíle - Lichkova.Mám dost času a tak si na zahrádce dávám dvě piva z hor(Holba 11) ,což má za následek že se na nádraží spíš domotám než dojdu,ale je to akorát na vlak do Pardubic a odtud EuroCity do Prahy a cesta mi rychle ubíhá.

 Abych to nějak shrnul - ušel jsem necelých 80km/6000m převýšení za 4dny,když budu počítat i půldny na cestu tam a zpátky.Po silnici asi 2-3km,po lesních cestách tak 10km a zbytek byla pešina což je výborný poměr.Vřele doporučuji podniknout na jaře nebo na podzim,v létě by mohl být problém s hledáním vody.

Co mě překvapilo,bylo množství lidí,z doslechu jsem věděl že by jich tam moc být nemělo(kromě Sněžníku a pár dalších tur.lokalit),možná to bylo i tím že byl státní svátek a prodloužený víkend.Ještě bude doplňující článek věnující se cestování nalehko,což se může hodit nejen při treku ale i při backcountry přejezdech hor na kolech.Galerka tady. Deu